Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

[57,67 km, 2018: 683,42 km; převýšení 249m, celkem nastoupáno: 7 850 m]

Po probdělé noci vystupujeme v 7 hodin ve Spišské Nové Vsi, kde se snažíme u nějakého supermarketu nasnídat a upravit do použitelného stavu. Projíždíme Markušovicemi se zříceninou hradu a zámkem, kde se přes 90% občanů hlásí k romské národnosti. Zastavíme se u Šiklavé skály a cesta nám už naznačuje, jak si na Slovensku představují cyklostezky. Mnohdy je to spíše pro zdatné pěší turisty, ale my se nevzdáváme. Ve velkém vedru sbíráme síly ve stínu lípy za Vítkovicemi a ve Spišských Vlaších se snažíme najíst, což nakonec představuje pouze nějaké dobrůtky ze sámošky. To už máme na dohled kostel v Žehře (UNESCO) a Spišský hrad. Před tím jsme si ale museli vyšlápnout kopeček k zámku v Hodkovicích.

Je takové vedro, že upouštíme od návštěvy hradu a sjíždíme do Spišského Podhradie, na obzoru se ale už hromadí bouřkové mraky. Navzdory tvrzení domorodců, že to zůstane v Tatrách nás dohání bouřka těsně poté, co usedáme ke stolu ve Spišské salaši za Spišskou Kapitulou. Teplota klesá o dobrých 15 stupňů a my doufáme, že déšť ustane, než se vydáme do Levoče. Doufali jsme marně a do Spišského Hrhova tak jedeme ve slušném lijáku. Stoupání do Levoče už je ale v suchu.

Je dost hodin a Jarda volá, že se nám už chystá večeře, takže v Levoči se zastavíme jen na chvíli s dlouhým sjezdem se vracíme do Spišské Nové Vsi. Výborná večeře v hotelu Preveza pak zahání všechny dnešní chmury. Jdeme spát, abychom byli připraveni na zítřejší přejezd do Vysokých Tater.