Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vítejte na našich stránkách 

 

Co tu najdete?

Cyklotrasy po okolí Sobotky a Českého ráje, ale také povídání o tom, co se na našich kolistických výletech děje, kde se dobře najíst, kudy cesta nevede, ...

Nově je tu také pokus o přepis sobotecké úřední desky do řeči, které porozumí snad každý občan a ne jen úřední šiml. Občas přidám i nějaké to vlastní zamyšlení. Doplněna je i historie Sobotky v bodech a časem se bude rozrůstat i seznam významných osobností, které jsou nějak se Sobotkou spjaty.

Pokud se Vám u nás bude líbit, nechte nám vzkaz v návštěvní knize. Děkujeme.

 

2017 12.31 stav tachometrů za rok 2017

31. 12. 2017

07_pomezni_boudy_pul_druhe_1050mnm.jpgLetošní rok se nesl v podobě zdolávání dalších met, byl to Kumburk (642), Ještěd (1012), Pomezní Boudy (1050) ale především Tremazo (1550). Za 3 týdny dovolené jsme projeli od západu k východu Krkonoše, dojeli z Třeboně na Landštejn i Purkarec a zvládli i Šumavu od Vítkova hradu pro Prášily, což bylo celkem 1 100 km. Takovou dovolenou jsme opravdu ještě nezažili a moc se nám líbila!
Na kontě tak máme 41 cyklovýletů (o 4 více než vloni) s registrovanými 2 361,24 km, stavy tachometrů ale napoví, že ne všechno bylo zaznamenáno:

Zuzanka: 3 150,9 (+625) km; maximálka 47,3 km/h (+2,2)
Martin: 2 550,6 (+204) km; maximálka 60,4 km/h (-0,6)

Nastoupali jsme 31 349 m, tedy o něco méně než vloni (-1,5 km).

Bohužel úraz se nám letos nevyhnul, to když Zuzanka za deště potkala na Gardě na nepřehledném místě elektrické Germány a položila to. Vypadalo to hrozivě, ale naštěstí z toho nakonec byly jen modřiny a natažené svaly. O to víc se cení, že i s tímto handicapem zdolala všechny další výšlapy včetně Tremalza či sjezd po Via Ponale!

Letošní rok je pro nás důležitý i proto, že jsme konečně nazuli nášlapy (a jak jinak, než na Ještěd, v okolí letos nebylo delšího a vyššího výjezdu ;-)).

Na rok 2018 už chystáme Vysoké i Nízké Tatry na kole, uvidíme, zda se to nakonec podaří, přáli bychom si to moc!

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Komentářů: 0

2017 10.14 Malá Skála Kozákov Trosky

14. 10. 2017

05_chloudov_451mnm_dole_zelezny_brod_na_horizontu_cerna_studnice.jpg[77,94 km, 2017: 2 361,24 km; převýšení 509 m, celkem nastoupáno: 31 349 m]

Celý zdivočelý Gardou jsem se rozhodl zkusit, zda tu někde máme alespoň podobný výšlap, jaká nabízí horské masivy u jezera. A kam se tedy vydat jinam, než na Kozákov od Jizery. Ta je u Malé skály ve výšce 275 m.n.m., vrchol Kozákova pak má 744 m. Je to tedy 469 m a to je o 100 m méně, než bylo třeba na Lago di Tenno.
Až na Malou Skálu to ubíhá velmi rychle, hážu tam do sebe tedy nějaký oběd a už směřuji podle Jizery do Líšného, aby si vyšlapal první kopeček na Prosíčka. Konstatuji, že serpentýny tu tedy jsou, ale stoupání je to takříkajíc pohodové.
Následuje přejezd přes Vrát, Chloudov a Dlouhý do Záhoří. Od Dlouhého se mi dokonce jeví být Kozákov docela malou brtkou. V Záhoří to ale začíná a ten kopec je z téhle strany nějak náročnější než nás, od Tatobit. Navíc potvora ještě utahuje a tak poslední stovky metrů toho mám opravdu plný brejle. Ale jsem tam a musím říct, že i když je to místnější stoupání, v té Itálii se to prostě šlape nějak lépe.
Přes Trosky a Pleskoty se pak vracím domů. Ukázalo se, že to byl poslední letošní cyklovýlet.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 10.14 Malá Skála Kozákov Trosky | Komentářů: 0

2017 09.22 Garda: Riva - Arco

22. 9. 2017

07_riva_cantina_frantoio_maso.jpgPoslední den na Gardě je takový plonkový. Dopoledne se musí opustit bydlení, ale zase je škoda hned vyrazit domů. A tak se procházíme Rivou, holky lezou po krámech a my se nudíme.
Pak následuje přesun ke kantýně Frantoio, kde my to ale známe, protože jsme tak každý den jezdili pro víno. Před odjezdem je ještě čas si prohlédnout Arco a případně se podívat na místní hrad (tam jsem to prošmejdil předloni). Takže ještě jednou si dát nějakou italskou specialitu, ochutnat další zmrzlinu a pak už tradá domů.
Opět se nám tu líbilo, určitě se sem ještě vrátíme a možná na déle jak týden.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 09.22 Riva - Arco | Komentářů: 0

2017 09.21 Garda: z Malcesine parníkem do Riva

21. 9. 2017

15_na_lodi_veselo.jpgBondo dnes sjíždí Monte Baldo, Jarda si to dává s nimi, my jsme se ale rozhodli se dnes za včerejší výkon odměnit. I my se na kolech vydáváme do Malcesine, kde ale nehledáme lanovku, alebrž milé posezení v restauraci. Lido Paina přímo pod hradem je optimální volba, takže nejprve káva a pak i oběd. Překvapuje nás číšník plynnou češtinou, není to kupodivu žádný český student, ale Ital jak poleno, který však studoval bohemistiku.
Procházíme se úzkými uličkami starého Malcesine, projdeme se i po hradě, kam nám s kolem dovolí ale hlavně musíme najít přístav, protože se chceme svést zpět parníkem. Za těch 10 € nám ta sranda za to stojí. Po projížďce, která nás zavedla do Limone i Torbole končíme v cukrárně Punta Lido u výborné zmrzliny.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 09.21 z Malcesine parníkem do Riva | Komentářů: 0

2017 09.20 Garda: Tremalzo

20. 9. 2017

07_tremalzo.jpg[52,57 km, 2017: 2 283,3 km; převýšení 1448 m, celkem nastoupáno: 29 657 m]

A je to tu! Autobusem se necháváme vyvést do Pieve di Ledro, přeci jenom začínat na Gardě by pro nás byl asi tvrdý oříšek. I tak nás ale čeká téměř kilometrové převýšení a my se mu hned vydáváme vstříc. Krásná cyklostezka až do Tiarno di Sopra nad jezero dell Ampola nás chce asi ukolébat, ale pak to přijde. Doslova střecha ze zvrásněného betonu je naší první překážkou, těhle 14% asi šlape málokdo, i my si těch 500 m raději vyjdeme pěšky. Na silnici už je to o poznání lepší a ten kontrast v nás dokonce vzbuzuje pocit, že to na Tremalzo není tak hrozný kopec, těch průměrných 7,6 % je ale znát. Už za chviličku nám dochází, že zadarmo to dnes rozhodně nebude. Zbývá ještě 12 km.
Obdivuji, že to Zuzanka dává i s těmi modřinami, já jsem vděčný za každou přestávku, kterou si udělá. Pomalu se tedy suneme nahoru, nic nám nevadí, že nás všichni předjíždí, naším cílem není tam být první, ale být TAM!
Po 2,5 hodinách se to nakonec opravdu stává skutečností! Vůbec nám nevadí, že zůstáváme hned v první hospodě pod vrcholem, podstatné je, že jsme se vyškrábali nahoru. Dáváme si mnohé odměny za dobře vykonanou práci, ale brzy nás zima nutí vydat se dolů, což je už opravdu legrace. Za půl hodinky jsem pod kopcem a za další 1,5 hodiny až u Gardy. Zuzanka beze ztráty hvězdičky dokonce zdolává via Ponale (Ajka ta to raději šlape pěšky) a v kempu nám ukázala, jak jí nožky hrají všemi barvami. Ještě jednou klobouk dolů, před tímto výkonem.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 09.20 Tremalzo | Komentářů: 0

2017 09.19 Garda: z Arco pod San Giovanni al Monte

19. 9. 2017

05_dro_pod_nami_600m_vzadu_zasnezene_monte_cornetto_2178m.jpg[34,87 km, 2017: 2 230,73 km; převýšení 658 m, celkem nastoupáno: 28 613 m]

Účastníci zájezdu odjeli do Verony, tam už pro nás nic nového není, takže jsme si naplánovali další vlastní výlet. Záměr byl vyjet až do San Giovanni al Monte nad Arco (1150 m.nm.), ale stáletrvající déšť nás pustil ven až pozdě odpoledne.
Po známé cestě podél řeky Sarca míříme do Arca, kde potkáváme krásné automobilové veterány, takže se ještě více zdržíme.
Po silnici jedeme do Varignano a tam nás už vítá kopec a hned si připravil 14% stoupání. Naštěstí to je jen asi půl kilometru, dále už to není takové brutální. Odhodlaně tedy šlapeme dál a dál, až do výšky 722 m.n.m., kde to musíme otočit, protože už je hodně hodin. Za tu chvíli je těch víc jak 650 m myslím dobrý počin. Zuzanku je navíc třeba obzvláště pochválit, protože jí trápí dva dny stará zranění. Do kempu se vracíme stejnou cestou.

 

2017 09.18 Garda: Lago di Tenno - Canale

18. 9. 2017

09_canale.jpg[26,99 km, 2017: 2 222,85 km; převýšení 549m, celkem nastoupáno: 28 510 m]

Stoupání na Lago di Teno, ale především vesničku Canale, si nechceme nechat ujít, a tak i když už jsme tam byli, jedeme k modrému jezeru po stejném asfaltu i letos. Nepospícháme a tak si nahoře v hotelu můžeme dát rizoto a ne jen kafe. Zkoušíme se dostat na druhou stranu jezera, ale tentokrát má přítok dost vody a most nikde, musíme tedy zůstat zde. Letos je ale už zavřený bufet, takže rovnou pokračujeme do úžasné středověké vesničky Canale, kde si dáváme kávu a překvapivě obsluha už zná pár českých slovíček (Bondo se jezdí opravdu hodně, je to znát ;-)).
Dolů je to po silnici velmi hezké, užíváme si to, nikam nespěcháme. Jarda totiž vyrazil na delší trasu a tak ho čekáme až k večeru. My tak máme čas dojet do Cantina Fratoio pro víno.

 

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 09.18 Lago di Tenno - Canale | Komentářů: 0

2017 09.17 Garda: Braila - Cavedine - Lago di Toblino

17. 9. 2017

06_hrad_drena_z_12_stol_poboren_1703.jpg[58,81 km, 2017: 2 195,86 km; převýšení 526 m, celkem nastoupáno: 27 902 m]

Bondo dnes jede k Lago di Toblino, tam my už byli předloni, vydáme se tam proto trošku jinudy. Až do Arca (100 m.n.m.) máme cestu společnou, tam ale odbočujeme na San Marino a nahoru až pod vesničku Braila, vyškrábeme se až do 550 m.n.m. Tohle 5,5km stoupání má 9%, ale bude ještě hůř. Stále po malé silničce sjíždíme do Dreny, přičemž míjíme krásné výhledy na Dro 350 m pod námi. Nad Drenou se tyčí zříceniny stejnojmenného hradu z 12. století, jenž byl v roce 1703 procházejícími vojsky pobořen. Tady na nás čekalo dnešní poslední stoupání kolem skleníků plných jahod. Moc jsme si jich neužili, protože těch 13% jsme mnozí vyjeli v mrákotách.
Z Drena sjíždíme 8,5 km po krásné silnici téměř bez provozu až do Lasina, tam už nás cesta obrací k Sarche a po několika serpentýnách nakonec snížíme na 3 kilometrech naší nadmořskou výšku o 260 m.
V Sarche se občerstvujeme ve známé kantýně Toblino, ale směrem k jezeru už vidíme dešťové mraky. Zkusíme dojet do kempu dříve, než kapky dorazí. To se bohužel nepovedlo. Balíme se do pláštěnek, v Pietramuratě Zuzance naskočí 3tisící kilometr, avšak ještě před Arco díky německým cyklistům havaruje na mostě. Vypadá to příšerně, ale nakonec se zvedá a mimo naraženin, které se záhy mění na velké modřiny, to na nic vážného nevypadá. Už pomalejším tempem za stálého deště (ostatně i předloni jsme z Toblina zmokli) dojíždíme do kempu.

 

2017 09.16 Garda: Trento - Riva del Garda

16. 9. 2017

11_lago_di_garda_torbole.jpg[56 km, 2017: 2 137,05 km; převýšení 150 m, celkem nastoupáno: 27 017 m]

Trento nás vítá deštěm, po noci strávené v autobusu se ale rádi protáhneme na kolech. Protože to tu už známe, nevydáváme se s ostatními přímo k náměstí, ale jedeme podle Adige až k lanovce, pak se stáčíme doprava ke krásnému hradu Buonconsiglio, kde se v polovině 16 století konal známý Tridentský koncil. projdeme se asi nejkrásnější částí Trenta, ulicemi San Marco, Giannantonio Manci a Via Roma, čímž se dostaneme až na známé náměstí s fontánou, katedrálou a muzeem. Po kávičce se vracíme k Adige a upalujeme po nádherné cyklostezce s vodou dolů až za Rovereto, kde odbočujeme do mírného kopce do Mori. To už nám doslova mává oblíbený Duchis Bar, kde už ale bohužel nemají rozlévané víno, musíme tedy vzít za vděk lahví.
Po cyklostezce pokračujeme do Nago, odkud sjedeme do Torbole, ale nejdřív se ještě musíme pokochat pohledem na jezero Garda pod námi.
Podél pobřeží mezi kempy přijíždíme do Rivy a nařeho kempu Brione.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 09.16 Trento - Riva del Garda | Komentářů: 0

2017 08.20 Ještěd

20. 8. 2017

08_jested.jpg[93,92 km, 2017: 2 081,05 km; převýšení 753 m, celkem nastoupáno: 26 748 m]

A je tu poslední výzva - Ještěd. Má být prubířským kamenem, zda se máme na Gardě vydat na legendární Tremalzo. Bude to dneska celkem skoro 100 km s převýšením 753 m tak uvidíme!
Až do Českého Dubu je to velmi příjemné svezení, snad právě proto tam musíme měnit píchnutou duši. Nás to ale neodradí, v Koruně dáváme oběd a rychle vyjíždíme vstříc tomu kopci nad námi. Až do Horek je to stále v pohodě, první serpentýny jsou ale už na dohled, stoupáme Vescem do Světlé pod Ještědem a zde se kocháme nádhernými panoramaty k Českému středohoří. Stoupání na Ještěd ale začíná až nad Semeringem. Dvanáct zatáček a jsme v Tetřevím sedle ve výšce 769 m.n.m. Teď už se silnice vine jen kolem kopce, je však nepříjemné, že kolem je spousta lidí, dětí, aut i motocyklů, no, snad nás nikdo nesrazí. Poslední zastávka je na parkovišti Ještědka (925 m.n.m), vrchol už se zdá být tak blízko! To nejhorší nás ale teprve čeká, posledních 500 m má téměř 11%, ale i ty jsou nakonec zdolány!
Od Semeringu k Ještědce je to 5,2 km s průměrným stoupáním 5,8 %, Tremalzo je 12,1 km stoupání s průměrem 7,6 % a převýšením skoro kilometr, takže to v Itálii bude ještě o něco horší, ale už alespoň tušíme, jaké to bude.
Z Ještědu sjíždíme po hřebenu, ale není to dobrá volba, zvlášť Nový prales si své označení opravdu zaslouží. Jak to jde, hledáme silnici a z Rašovky už míříme rovnou do Českého Dubu a stejnou cestou domů.
Víme, že to na Tremalzo nebude lehké, ale už také víme, že se s touto legendou můžeme popasovat!

 

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 08.20 Ještěd | Komentářů: 0

2017 08.06 Kumburk Nová Paka

6. 8. 2017

03_kumburk_z_13_stoleti.jpg[78,27 km, 2017: 1 987,13 km; převýšení 296 m, celkem nastoupáno: 24 712 m]

Abychom zkompletovali kopce v okolí, musíme zdolat i Kumburk, zároveň je to další z našich objevných tras do míst, kde jsme ještě na kole nebyli.
Nejprve tedy sjedeme do Mladějova a přes Březku a Železnici dojedeme do Radimi. Zde začíná naše neprobádané území. Pokračujeme po modré přes Tužín a Zboží až na Kumburk (642 m.n.m.) ze kterého  jsou nádherné výhledy na Jičín a okolí.
Máme ale už hlad a tak pospícháme po silnici do Nové Paky. Chvíli hledáme vhodné občerstvení, až nalézáme Ježkův statek. Vaří tady velmi dobře, ale ví to hodně lidí a tak je třeba si chvíli počkat. S plným břichem vyšlapeme nad Paku a Úbislavicemi se dostáváme ke krajské silnici, kterou přejíždíme a zkratkou se dostáváme do kempu v Lažanech.
Kolem Jičína přes Úlibice, Popovice a Čejkovice se dostáváme na silnici kolem jičínského letiště, abychom si závěr zpestřili ještě výšlapem u Svaté Trojice za Ostružnem nad Sklářem. Polní cesta nás dovede až do Ohařic odkud po hlavní silnici dojíždíme až pod Šalandu, kde ale už najíždíme na starou silnici.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 08.06 Kumburk Nová Paka | Komentářů: 0

2017 07.21 Šumava: pramen Vltavy Borová Lada

21. 7. 2017

02_pramen_vltavy.jpg[58,4 km, 2017: 1 909,86 km; převýšení 443 m, celkem nastoupáno: 23 668 m]

Pokud se nejezdí podél kanálů nebo Lipna, není to na Šumavě o velkém sbírání kilometrů. I dnes nás čeká pořádný kopec, to až budeme šlapat pod Černou horu je na nás připraveno 7,5% na 1,5 km, to se octneme až ve výšce 1270 m.n.m. Nejdřív ale musíme podél Modravského potoka dojet Na Ztracený a pak vystoupat k Ptačí nádrži.
Po zdolání Černé hory je to k prameni Vltavy (1170 m.n.m.) už je z kopce, ale abychom se mohli kochat krásami Šumavy na Knížecích Pláních, musíme ještě zabrat a vyjet pod Stráž do nějakých 1260 m.n.m.
V hájence si dáváme výborný oběd a pokračujeme ve sjezdu až do Polky, kde nacházíme památný mostek, kde jsme se na svatební cestě hezky zasekli. Okresní silnice s malým provozem nás dovede až do Borové Lady, což je technická zastávka z důvodu nutnosti výměny zcela probržděných destiček na Zuzančině kole. Mimo smažených lahůdek tu nic k jídlu není, zachraňuje nás až sámoška.
Přes Nové Hutě se vydáváme k Zadovu, ale na Pláních bereme směr Kvilda, což je zase hezký sjezd po silnici. Zastavit se musíme ještě na Jezerní slati a to nás už vítá Kvilda a v ní zcela nový cukrárna. Na Modravu pak přijíždíme přes Filipovu Huť.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 07.21 pramen Vltavy Borová Lada | Komentářů: 0

2017 07.20 Šumava: Prášily

20. 7. 2017

Prášily - archeopark[51,1 km, 2017: 1 851,46 km; převýšení 462 m, celkem nastoupáno: 22 789 m]

Plán pro tento den byl dojet až do Železné Rudy. Vedro a únava si však dnes vybraly svou daň.
Stejně jako včera vyrážíme podél Roklanského potoka, u Javoří pily ale jedeme dál a teprve až na další odbočce se dáváme vpravo. Půl kilometru s 10% nám v dnešním horku dává pořádně zabrat, ale výhledy na Kašperk z 1150 m.n.m. nás za tu námahu odmění. Z Nové Studnice nás žlutá po vrstevnici odvádí do Slunečné, kolem nás vidíme jednu výstrahu před municí za druhou, inu, bývala tu střelnice.
V Prášilech nás překvapuje nejen malá botanická, ale především  stádečko bizonů, jsou to opravdu hory masa. U Michala obědváme a sjíždíme se ještě mrknout na archeopark zachycující stavby Keltů z předkristovy doby. Z Prášil vede nová cyklostezka a někde v těchto místech přichází rozhodnutí se na Železnou Rudu vyprdnout. Ve Skelné tedy odbočujeme vpravo na Dobrou Vodu, což se ukázalo jako dobrá volba.
Tamní hospodu míjíme a dáváme se k Pustině, odkud jsou nádherné výhledy nejen na Kašperk, ale do celého vnitrozemí k Sušici a kdoví kam až ještě. Pak nás čeká sjezd ke Křemelné s následným výšlapem po polní cestě k bývalému Velkému Boru a po cyklostezce pak dojedeme až do Srní, kde nás už čekají známí a dobroty ve vyhlášené cukrárně. Přes Antýgl se pak vracíme do Modravy.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 07.20 Prášily | Komentářů: 0

2017 07.19 Šumava: Vchynickotetovský kanál Srní

19. 7. 2017

Vydra - Hradlový most pod Modravou[35,5 km, 2017: 1 800,36 km; převýšení 271 m, celkem nastoupáno: 21 758 m]

Přejíždíme z Pece do Modravy, do hotelu stejného jména. Víme, že Srní je na dovolené Andrejka s Jardou, takže se budeme pokoušet někde setkat. I proto rychle vybalujeme, sedáme na kola a vyjíždíme podle Roklanského potoka po krásné asfaltce. U bývalé Javoří pily to otáčíme doprava, abychom se dostali k Vchynickotetovskému kanálu. Po krátkém kopečku jsme u Tříjezerní slatě a pak prudce klesáme ke kanálu.
Čas je dobrý, a tak se nejprve vydáváme proti proudu až nad Antýgl a Hradlovému mostu, kde kanál začíná, když si potřebnou vodu odebírá z Vydry. Po kanálu pak dojíždíme až nad Srní do Mechova. Mraky se nad námi honí, slyšet je i hrom, ale my jsme stále suší. Známí jsou někde pryč a tak Srním jen projíždíme, míjíme Antýgl a za chvíli jsme už na Modravě. Ještě před ní ale po příkopech vidíme hromádky krup, no, to jsme se té bouřce hezky vyhnuli!

 

2017 07.18 Šumava: Schwarzenberský kanál Lenora

18. 7. 2017

Schwarzenberský kanál[77,55 km, 2017: 1 764,86 km; převýšení 218 m, celkem nastoupáno: 21 360 m]

Dnes projedeme Schwarzemberský kanál až k jeho samotnému začátku. Nejprve je třeba opět vyšlapat nahoru, dnes volíme třetí cestu a ke kanálu přijíždíme na Klápě. Pojedeme na západ, znovu se tedy můžeme dát výborný koláč na Jelení. Mrkneme se dovnitř kanálu pod sedlem, díky kterému ho mohl Rosenauer prodloužit o dalších 11 km až pod Špičák do výšky 923 m.n.m. Cesta palivového dříví pro Vídeň pak končila po 44 km ve výšce 788 m.n.m. U Korandy pod Vítkovým kamenem.
My pak sjíždíme do Nového Údolí, kde báječně poobědváme v restauraci stejného jména, mrkneme se na snad nejkratší železnici na světě (koleje právě zde končí a je tu i malé muzeum). Po Krásnohorské cestě projedeme již zaniklými obcemi, což je poměrně chmurný pocit, který nám pak ještě znásobí průjezd Strážným plného kasin, bordelů a stánků s trpaslíky, takže rychle prcháme, ale stihneme se ještě podívat na asi nejstarší přehradu u nás (14. století).
Lenora je doslova za rohem, zastavujeme se ale ještě na Soumaráku, pak je třeba vyšlápnout na rozcestí k Dobré, což je velmi kouzelná vesnička, no a pak už jsme zase na Černém Kříži a vlastně v Nové Peci.

 

2017 07.17 Šumava: Schwarzenberský kanál Vítkův kámen

17. 7. 2017

Vítkův hrádek[71,53 km, 2017: 1 687,31 km; převýšení 310 m, celkem nastoupáno: 20 522 m]

Cílem naší letošní šumavské pouti jsou kanály. Chtěli bychom se projet jak podle Schwarzenberského, tak i podle Vchynickotetovského. Jsou to úžasná díla představující neuvěřitelné možnosti lidského umu i rukou. Dnes tedy pojedeme na východ až téměř k lipenské hrázi.
Kdo chce ke kanálu, musí nejprve do kopce a tak stoupáme z Pece (730 m.n.m.) až na Raškov (840 m.n.m.). Cesta podle kanálu je upravená, okolí úžasné, lidí také moc není a i to sluníčko nám svítí. Co víc si přát? Třeba dobrou polévku a tu nám nabízí penzion Marie kousek před Zadní Zvonkovou. Z této osady díky soudruhům nezbylo nic víc, než kostel a fara, které jsou právě po celkové rekonstrukci. Cestou míjíme i bývalý vojenský útvar našich pohraničníků, který už se téměř rozpadl.
Hranici překračujeme u Sonnenwaldu, tady už kanál místy téměř mizí, aby se opět ukázal pře Ježovou, kde je již téměř zrekonstruován a podobně jako v Jelení, i zde se párkrát do roka plaví dřevo.
Sil máme zatím dost, tak stoupáme do výšky 1035 m.n.m., kde leží náš nejvýše položený hrad zvaný Vítkův kámen, kde byl chvíli vězněn Václav IV. Pak už jen sjezd do Frýdavy, kde marně hledáme něco k snědku, takže bereme za vděk něčím neurčitým v penzionu U Přívozu, nic jiného tu stejně není.
Silnice vinoucí se po pravé straně Lipna nás pak bezpečně dovádí zpět do Pece.

 

2017 07.16 Šumava: Jelení Černý kříž

16. 7. 2017

Nová Pec - hotel Merlin[26,22 km, 2017: 1 615,78 km; převýšení 195 m, celkem nastoupáno: 19 595 m]

Dnes jsme přejeli z Třeboně do Nové Pece a tak rychle se nastěhovat do útulného hotelu Merlin a honem na kola. Zatím to tu neznáme a tak vyrážíme po první silnici, která nás napadne.
A ta směřuje do Jelení, což je sedlo na Pecí asi 900 m.n.m, ale nejdřív musím projít celnici svobodného Hiršperku, až teprve pak se můžeme podívat na model Schwarzenberského kanálu ve stejnojmenném muzeu. Za odměnu si pak nadělujeme výborný borůvkový koláč. To nás ale už čeká pouze dlouhý sjezd do Černého Kříže a návrat podle Vltavy po silnici do Pece.
Nebylo to dlouhé, ale bylo to hezké.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 07.16 Jelení Černý kříž | Komentářů: 0

2017 07.15 Třeboň: Vlkov Pecák

15. 7. 2017

Hamr[62,18 km, 2017: 1 589,56 km; převýšení 54 m, celkem nastoupáno: 19 219 m]

Je tu poslední den, tak honem ještě na další oblíbená místa. Rožmberk, Vlkov, Pecák, no a pochopitelně opět U Pytlíka a Pergola.
Navíc se stihneme ještě stavit v Třeboni na náměstí, kde probíhá tradiční jarmark.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 07.15 Vlkov Pecák | Komentářů: 0

2017 07.14 Třeboň: Hluboká Purkarec

14. 7. 2017

Purkarec - síň vorařství[92,09 km, 2017: 1 527,38 km; převýšení 161 m, celkem nastoupáno: 18 803 m]

Na Hluboké jsme už byli vloni, ale teď je tam nová cyklostezka až do Purkarce, kde by měl fungovat i Přívoz.
Minule jsme si cestu k zámku razili přes Rudolfov, téměř přes Budějice z obavy, že přímo přes Velechvín a Lhotici bude velká provoz a nudná cesta. Letos to tedy zkoušíme tudy a není to ani nuda, ani jedno auto za druhým. Vykolejí nás snad jen náklaďák snad z kafilerie, takový smrad jsme snad nikdy nezažili. Naštěstí s námi mělo společný jen malý kus cesty.
V Hluboké zavítáme i dolů k zoologické na zámek Ohrada a pak hurá na novou cyklostezku. Ačkoliv vede podle Vltavy, je nahorů a dolů, místy i celkem dost prudce, ale jsou tu i romantická zákoutí a stojí za to se tu projet.
V Purkarci opravdu jezdí přívoz a dokonce zdarma, jen musíte poprosit slečnu v hospodě u přístaviště vedle kostela. Pak jsme si vyšlapali z vltavského údolí do Kostelce, projeli krajinou, odkud snad teprve před pár dny odešli Němci (však se to také jmenuje Němčice). V Ševětíne usedáme v cukrárně ke kávě a odměně v podobě zákusku. Kolen Dvořiště jsme za chvíli v Horních Slověnicích, kde už je hospoda překvapivě po šesté zavřená, Třeboň už je pak coby kamenem dohodil.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 07.14 Hluboká Purkarec | Komentářů: 0

2017 07.13 Třeboň: Haugschlag a Landštejn

13. 7. 2017

Landštejn[121,5 km, 2017: 1 435,29 km; převýšení 281 m, celkem nastoupáno: 17 808 m]

Na Landštejn jsme se již před dvěma lety vypravili, ale nedojeli, podívali jsme se na něj pak na cestě domů. Dnes jsme ale odhodláni tam dojet děj se co děj.
Vstáváme brzo, však to bude přes 120 km, a míříme co nejkratší cestu k rakouským hranicím. V Haugschlagu projíždíme golfovým hřištěm, kde se navíc koná jakýsi turnaj, Nová Bystřice je pak už jen kousíček a my si tam dáváme oběd, restaurace Na Bojišti ani tentokrát nezklamala. Přes Albeř a Klášter pak vyjíždíme nad Landštejn k Muzeu čs. opevnění. Zříceninu tentokrát jen pozdravíme a hned se vracíme, pro změnu přes Blato. Nemůžeme minout kafíčko na Peršláku a rybičky U sumečka ve Staňkově.
Spravedlivá odměna nás pak čeká opět U Pytláka ale i na Pergole.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2017 07.13 Haugschlag Landštejn | Komentářů: 0