Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vítejte na našich stránkách 

 

Co tu najdete?

Cyklotrasy po okolí Sobotky a Českého ráje, ale také povídání o tom, co se na našich kolistických výletech děje, kde se dobře najíst, kudy cesta nevede, ...

Nově je tu také pokus o přepis sobotecké úřední desky do řeči, které porozumí snad každý občan a ne jen úřední šiml. Občas přidám i nějaké to vlastní zamyšlení. Doplněna je i historie Sobotky v bodech a časem se bude rozrůstat i seznam významných osobností, které jsou nějak se Sobotkou spjaty.

Pokud se Vám u nás bude líbit, nechte nám vzkaz v návštěvní knize. Děkujeme.

 

2018 12.31 stav tachometrů za rok 2018

31. 12. 2018

13_praded_1492mnm_vyslapali_jsme_883m.jpgPlán na letošní rok byl: Slovensko, Třeboň a Jeseníky. Čáru přes rozpočet nám ale udělalo počasí, když od června až do září teploty stoupaly i hodně přes 30 stupňů a v tom my jezdit nemůžeme. Kilometry jsme tak sbírali hlavně o dovolených, z celkových 1 488 km to bylo celých 855 (vloni to ale bylo 1 100km). Co nás ale těší, je fakt, že jsme to zvládli bez úrazů i s nášlapy.

Hned zjara jsem ze z Pálavy vydal na rakouský Falkenštejn, pak jsme až do července objížděli naše okolí (Zuzanka třeba poprvé zajela za Ostroměř) a vrcholem, sezóny bylo putování po Slovensku. Tentokrát přípravy zabraly mnohem více času, zvláště pak logistika přepravy kol našimi drahami do ciziny by vydala knihu. Na kolech jsme si ale k tomu vlaku i dojeli (do Kolína) a nebýt nepřízně počasí i bychom se od něj vrátili na kolech domů (z Pardubic). Viděli jsme Spišský hrad i Levoču, vlastní silou vyšlapali ze Spišské Nové Vsi (460 m.n.m.) přes Poprad až do Tatranské Lomnice, kochali se krásami přírody na Skalnatém plese, po tatranské magistrále dojeli na Štrbské pleso (1 375 m.n.m.) a užili si krásný více jak 50km sjezd až do Demänové. Díky dešti jsme pak ale také strávili 12 hodin na nádraží v Liptovském Mikuláši, museli jsme tedy obětovat objetí Spišské Mary. Déšť nás také zastavil na cestě domů a z Nového Bydžova jsme se museli nechat domů odvést autem.

V Třeboni jsme objížděli známá místa v rozsahu co nám vedro dovolilo, za zmínku snad stojí 110km průzkumná jízda za Hojnou Vodu do Rakouska, kdy jsem celkem nastoupal téměř kilometr.

Jeseníky měly dva dva vrcholy, nejprve kilometrové převýšení z Vrbna na Praděd a o pár dnů později  výšlap z Koutů na Dlouhé Stráně, což je rozdíl cca 900 m. V Jeseníkách jsme ještě stihli Rejvíz, hrad Sovinec a Jeseník, Priessnitzovy lázně a Velké Losiny.

Letošní abnormální vedra nám povolila pouze 30 cyklovýletů (o 11(!) méně vloni) s registrovanými 1 483,67 km (téměř o 1 000 km méně než vloni):

Zuzanka: 1 615,3 (- 1535) km; maximálka 46,4 km/h (- 0,9)
Martin: 1 862 (- 688) km; maximálka 50,6 km/h (-9,8), na kole 116:28 hodiny, vystoupáno 16 950 m -  dle tachometru)

Nastoupali jsme 16 437 m.

Na rok 2019 už chystáme Šumavu a pro nás zcela neznámé Krušné hory.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Komentářů: 0

2018 10.06 Frýdštejn

6. 10. 2018

5_frydstejn.jpg[67,6 km, 2018: 1 483,67 km; převýšení 239 m, celkem nastoupáno: 16 437 m]

Posledním cyklovýletem roku 2018 se stal výšlap na Frýdštejn. Byl to náš poslední dluh, který jsme s okolními kopci neměli vyřízený. Od září jsme se díky vedru na kolo nedostali, dnes už se to dalo vydržet a tak vyrážíme i se Standou na sever známo cestou přes Ždár a Všeň do Turnova a dále až do Dolánek. Tam odbočujeme ostře vlevo nahoru a přes most pokračujeme Kolonií až do Malého Rohozce. Vyšlapeme si kopeček do Jenišovic a pak stále rovně pře Opálenec až na Frýdštejn. V místní vyhlášené restauraci Kovárna si naplňujeme bříška a krásném podzimním počasí sjíždíme zpět do Turnova krásným Vazoveckým údolím.

Na závěr ještě vyjedeme na Kamenici a hezkým sjezdem do Přepeř se po necelých 70 kilometrech vracíme domů. V Horním Bousově jsme se ještě nachomejtli k pietnímu aktu k výročí založení republiky.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 10.06 Frýdštejn | Komentářů: 0

2018 09.07 Jeseníky: Velké Losiny

7. 9. 2018

08_velke_losiny.jpg[26,48 km, 2018: 1 416,07 km; převýšení 250 m, celkem nastoupáno: 15 305 m]

Cílem našeho posledního výletu naší dovolené jsou Velké Losiny. Je to vesměs po rovině po místních okreskách. Po proudu říčky Desná sjíždíme do Loučné a za nedlouho jsme ve Velkých Losinách. Zastavujeme se v místním parku přiléhajícímu k místním termálním lázním a nemůžeme minout pomníček věnovaný neslavné minulosti tohoto místa, když někde v těchto místech upálili v čarodějnických procesech 38 nevinných obětí.

Trošku zdrceni pokračujeme až k zámku, kde absolvujeme prohlídku, která v nás mnoho nezanechala. Nic tu k vidění není, snad jen ty gobelíny, navíc se to nic z nepochopitelného důvodu nesmí ani fotografovat. Vstupní síň má ale výjimku a tak si mohu vyfotit obraz hraběnky Galle Žerotínovou, který se stala strůjcem onoho čarodějnického běsnění.

Velké Losiny jsou známy i svou stoletou výrobou ručního papíru (vyrábí se tu už od konce 16. století) a tak zajíždíme i ruční papírně, kde papír vyrábí dodnes. Před ní se nachází restaurace Losín, kde se schováváme před poledním vedrem, navíc tu dobře vaří, takže není kam spěchat.

Zpět jedeme po stejné cestě, ale zastavujeme se i velkého zámku v Loučné nad Desnou. Historii jsem vyfotil, zmíním snad je tolik, že je to barák hako kráva, celý se zdá být opravený (za peníze EU), ale nic v něm není :-o

Před samotným závěrem zažíváme ještě malé dobrodružství, to když přijíždíme k mostu, který měl vést na hlavní silnici u hospody Zálesí, ale ten nikde! Riskli jsme to a pokračovali po téměř neznatelné zarostlé polní  cestě pár stovek metrů proti proudu a dostali se tak pod sjezdovku Kareš. Místní dělníci, kteří dole pod vlekem cosi kutili, na nás koukali jako na zjevení.

Hotel Dlouhé Stráně se na první pohled může jevit jako luxusní, ale není nic jiného, než pozůstatek ROH rekreací a podobně funguje i dnes, kdy však zástupy odborářů nahradily kurzy mantry, mandaly, batikování, osobnostního růstu či zájezdy hasičů atp. Žádný vrchol kulinářského umění zde nenajdete, doporučujeme také chodit k snídani raději dříve, později už nemusí být nabídka úplná. Nicméně bydlení je zde čisté, sice občas něco vrže, něco ne zcela pevně drží, ale za požadované peníze je to dá se říci odpovídající.

Letos jsme o dovolených našlapali 855 km a vystoupali 8 318 m.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 09.07 Velké Losiny | Komentářů: 0

2018 09.06 Jeseníky: Kouty - Dlouhé Stráně

6. 9. 2018

11_dlouhe_strane.jpg[33,37 km, 2018: 1 389,59 km; převýšení 753 m, celkem nastoupáno: 15 007 m]

V předchozích dvou dnech jsme navštívili krásný hrad Sovinec a při přejezdu z Vrbna do Koutů se podívali na vodní hrad v Jeseníku, do Priessnitzových lázní a zastavili se na jídlo v Červenohorském sedle. Dnes je tedy na řadě druhý vrchol letošní sezóny, Dlouhé Stráně.

Prvních 6 km je naprostá pohoda, teprve výšlap na hráz dolní přehrady naznačuje, že to rozhodně nebude zadarmo. Naštěstí dnes není takové vedro a můžeme se i osvěžit ve vodní tříšti z vody tekoucí právě z horní nádrže. K přítoku Desné je to po rovině, ale pak už je to jen o morálce, stálých 7% doplňovaných krátkými rovinkami a na závěr ještě jednou desítkou dají určitě zabrat každému. Nás těší, že předjíždíme i nějaké elektrifikované cyklisty, kterých jsme nakonec nahoře ani nedočkali.

K nádrži samotné se dojet nedá, je třeba nechat kola u občerstvení těsně pod vrcholem. Vidíme nejen nedaleký Praděd, ale i další velké kopce a dokonce i kamiony stoupající po nové silnici na Červenohorské sedlo. Po velmi krátké úvaze upouštíme od sjezdu směrem na západ (stačilo zahlédnout panelku, po které bychom museli jet) a jako odměnu si ordinujeme sjezd po stejné trase. No, jeli jsme oba fakt ostře (řekl bych, že to bylo dost přes 50 km/h), ale nebylo se čeho bát. Jednak tu nejezdí žádná auta a díky tomu, že tu valí dolů i koloběžky, jsou veškerá nebezpečenství v podobě hrbolů nebo děr, výrazně značena a to s dostatečným předstihem.

Za chvíli jsme byli dole a v Koutech pod sjezdovkou jsme si prohlédli elektrokola Specialized, která nás překvapila svou velkou hmotností. Nakonec jsme si dali i něco nezdravého.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 09.06 Kouty - Dlouhé Stráně | Komentářů: 0

2018 09.03 Jeseníky: Vrbno - Praděd

3. 9. 2018

13_praded_1492mnm_vyslapali_jsme_883m.jpg[39,07 km, 2018: 1 356,22 km; převýšení 943 m, celkem nastoupáno: 14 173 m]

Vrcholem letošní sezóny je výšlap na Praděd. Do výšky 1491 m.n.m. se budeme škrábat z Vrbna, což je bez 50 m kilometrové převýšení na zhruba 15 km. Až do Karlovy Studánky je to pohoda a díky tomu, že se v lázních kocháme, nešlapeme první ostřejší kopec po kostkách k parkovišti. Za to ale ochutnáme místní smradlavou vodu, zíráme na Slezský dům, kde se točil film S tebou mě baví svět a nezapomeneme ani na umělý vodopád u parkoviště. Pak už musíme do sedel a šlapeme do sedla Hvězda (852 m.n.m.) a pak dál nekonečným stoupáním po krásné asfaltce až na Ovčárnu. K našemu překvapení je tu už na začátku září téměř všechno zavřené a tak bereme za vděk alespoň kafíčkem s borůvkovým koláčem v restauraci Figura.

A cukry byly potřeba, hned na Barborkou se totiž kopec slušně zvednul a i když do bylo jen pár stovek metrů, bylo to výživné stoupání, které jsme si zopakovali ještě kousek před vrcholem. Ale to už jsme byli nahoře a zírali, jak je tu krásně. Nemohli jsme si nevšimnout Dlouhých strání, které jsou tu doslova co bys kamenem dohodil, tam pošlapeme za pár dnů. Dnes nás ale čeká už jen sjezd (jak jsme si mysleli).

Sjedeme tedy ke Švýcárně po ne moc dobré cestě, které bych fakt silnice neříkal. Tam mají naštěstí otevřeno, takže dáváme oběd, mimochodem velmi dobrý, a chceme pokračovat na Čevenohorské sedlo. Jenže hned kousek za chatou vidíme, že silnice je plná nově navezeného hrubého kamení, takže je pro kola nesjízdná. Volíme tedy náhradní řešení a odbočujeme na modrou a přísaháme, že jsme tam nikde zákaz cyklistů neviděli. Ono se to stejně po úzké kamzičí stezce plné ostrých kamenů na kole jet nedá. Poctivě tedy ty dva kilometry tlačíme, na posledních metrech se dá dokonce říct, že kolo tlačilo nás. No a to jsme na krásné lesní cestě nad Vysokým vodopádem, která nás mírným sjezdem dovede až na Videlské sedlo a od tamtud už stejnou cestou jako včera sjíždíme do Vrbna.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 09.03 Vrbno - Praděd | Komentářů: 0

2018 09.02 Jeseníky: Vrbno - Rejvíz

2. 9. 2018

05_rejviz_stara_vinarna.jpg[57,84 km, 2018: 1 317,15 km; převýšení 516 m, celkem nastoupáno: 13 220 m]

Díky velkému vedru jsme o prázdninách kola nevytáhli a tak jsme se do Jeseníků, kde se daly čekat menší horka, velmi těšili. Ubytovali jsme se kousek nad Vrbnem, v příjemném hotelu Singer. Sice trošku dražším, ale určitě se vyplatilo si připlatit nejen za bydlení, ale i za skvostnou kuchyni (zatím jsme neviděli, aby k snídaňovému rautu, když bylo v hotelu asi 6 lidí, doplnili snědeného lososa).

Na aklimatizaci jsem zvolil mírnější stoupání na Rejvíz (780 m.n.m.). Tem vede vesměs kvalitní cesta s převýšením 240 m na 15 km. Míjíme bývalou Lorenzovu huť, kde se v letech 1807 až 1822 tavilo železo, a mrkneme se i na "Lurdskou jeskyni", které vlastně není jeskyní a nese pojmenování po Panně Marii Lurdské, jejíž sochu sem od r. 1908 z místního kostela Panny Marie každého 1. května vynášeli a 31. října jí zase do kostela vraceli.

Jen co jsme vyjeli z lesa, padla mlha hustá tak, že by se dala krájet a my tak krásné okolí Rejvízu vlastně neviděli. Po čuchu jsme ale našli samotný Rejvíz, který je známý vyřezávanými židlemi místních štamgastů (zaručovala přednostní právo k sezení). Bohužel jídlo tu je nedobré. Samá smaženina a spousta tuku, takže jsme si dali pouze česnečku a upalovali pryč.

Čekalo nás totiž stoupání pod Velké Bradlo do výšky 1054 m.n.m. Kocháme se pohledy na Rejvíz ještě zahalený v mlze, ze které se trhají kusy mraků směřující k obloze. Stavíme se ale ještě na Ruském hřbitově, kde leží mrtví zajatci z konce 2. sv. války, kteří tu byli zavření v pracovním táboře. Pak už je to jen rovina a krásný téměř 10km sjezd z Videlského sedla do Vrbna. Pořádný gáblík jsme si pak dali až v hotelu.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 09.02 Vrbno - Rejvíz | Komentářů: 0

2018 07.20 Třeboň: Hojná Voda Lauterbach

20. 7. 2018

03_dobra_voda_nadohled.jpg[111,21 km, 2018: 1 259,31 km; převýšení 470 m, celkem nastoupáno: 12 382 m]

Že se nedá v Třeboni vyšlapat kilometr? Že tu nejsou kopce? Vyvedu vás z omylu. Dnes jsem se totiž vydal prozkoumat, jak to vypadá za východ od Hojné Vody, proto musím stále na jih, tedy Domanín, Kojákovice, Jílovice a v Petříkově odbočit ze silnice mezi rybníky Vybírač a Smutný. Nedoporučuju to brát zkratkou a poctivě objet rybník Horní Stávek vlevo po hrázi. Rovně to sice jde, ale víc jsem kolo vedl, než jel. Dál cesta vede přes Svébohy do Horní Stropnice, kde jsem se stavil na oběd ve Stopnické hospodě, která mne duchem i jídlem vrátila do dob hlubokého socializmu, dlužno ale napsat, že za cenu neočekávaně nízkou jsem se najedl dobře.

Pak už hurá do kopce, směr Černé Údolí, z nějakým 550 m se vyškrábu až do 810 m.n.m. ve Staré Huti a pak až do 900 m.n.m. nad Lukovem, kde překračuji státní hranici do Rakouska. Až sem to byl asfalt, v Rakousku končí sranda a přichází rozbité prašné polní cesty, žádná radost to není. Navíc se na těchto "cyklostezkách" připravujete o nabyté výškové metry aniž byste si to užili nějakým ostřejším sjezdem. Dostanu se až do Lauterbachu, kde to co nejrychleji otáčím zpět do vlasti, z Harbachu to k hraničnímu přechodu vede zase trochu do kopce, ale už je to řádná silnice. Na přechodu nějaké naivistické umění, kterému neholduji a tak si to konečně mohu užít z kopce dolů po asfaltu do Šejby. Nechce se mi sjet až pod Šejbický vrch a beru to přímo kolem místního kálku přes pole nahoru k silnici.

Greenway RD se jmenuje cyklostezka, po které absolvuji krásný sjezd až před Veveří, kde přejíždím vpravo na cyklo 1048 Paměti Novohradska. Je to nahoru dolů ale dá se to, jen před skanzenem ochrany státní hranice před přechodem Nové Hrady - Pyhrabruck mě trošku vyděsilo asi 14% stoupání. Dál už to ale nestojí za nic, rozbitá blátivá cesta a tak co nejrychleji mizím z lesa do civilizace. Z Nakovic už je to zase okresní silnice a rychle to ubíhá. Pokračuji přes Žofinu Huť do Dvorů nad Lužnicí, před kterými se v malém občerstvení u cesty zastavuji pro vodu a doplňuji energii kafíčkem. Ze Suchodola mířím přes Benátky k Barboře a pak už přímo Přes Brannou do Třeboně do řízkárny.

Závěrem je zjištění, že sjíždět z Hojné Vody do Rakouska je k ničemu. Na druhou stranu jsem si udělal osobní rekord, 111 km jsem ještě nikdy na kole neujel. V tomhle vedru se to pak cení dvojnásob.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 07.20 Hojná Voda Lauterbach | Komentářů: 0

2018 07.19 Třeboň: Karštejn Pecák

19. 7. 2018

05_dobroty_na_pecaku.jpg[57,62 km, 2018: 1 148,1 km; převýšení 44 m, celkem nastoupáno: 11 387 m]

Přijde mi to, jako cesty za žrádlem ;-), protože i dnes je naším cílem výborná restaurace ukrytá v hlubokých lesích na sever od Třeboně. Když na sever, tak tedy jedině po hrázi rybníka Rožmberka a pak dál po krásné silničce na pravém břehu Lužnice. Míjíme taková místa jako Pohodnice, U Strakatého, U Dubové louky ale nevyjedeme až na hrázi Vlkovského rybníka, alebrž se dáváme vpravo k Vrškové, pod Spálenou přejedeme po mostě Nežárku a už jsme na Karštejně (neplést s Karlštejnem!).

Z Karštejna je to k Vydýmači necelé tři kilometry, už za pár minut tedy sedíme v Pecáku, oné v lesích ztracené hospodě. Přečkáváme zde největší vedro a dáváme se k Zadnímu Dvoru a pak k Jemčině, kde odbočujeme vpravo, abychom ještě před kopcem do Novosedel uhnuli vlevo mezi samoty U Štěpků, U Bártů a u Čuchnů. Tak dorazíme až do Mláky, odkud nás to táhne zase do Staré Hlíny, takže jako vždy končíme na pivku v Pergole u Sv. Víta. Za dnešní výkon ve velkém vedru si dáváme za odměnu večeři U Kellyho.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 07.19 Karštejn Pecák | Komentářů: 0

2018 07.17 Třeboň: Nová Huť Staňkov

17. 7. 2018

03_suchdolska_piskovna_cep_ii.jpg[58,52 km, 2018: 1 012,12 km; převýšení 74 m, celkem nastoupáno: 10 623 m]

Dnes hodně fouká, volíme proto trasu vedoucí co nejvíce mezi stromy a jako nejlepší se nám zdálo to vzít k dalšímu konzumačnímu zařízení, které jsme letos také nechtěli minout, kterým je posezení U Sumečka ve Staňkově. Naše cesta na jihovýchod vede přes Brannou a nedaleké rašeliniště k Barboře až k Červenému kříži. Chvíli pokračujeme po modré, ale pak se dáváme vlevo k písníku Cep II, jehož část po ukončení těžby slouží jako výzkumné plochy mající za úkol zjistit, jak co nejlépe podobná místa rekultivovat.

Míjíme Suchdol a přes Klikov a Františkov se stáčíme k severu k Nové Huti. Pak už je to do Staňkova kousek. My ale nejezdíme vesnicí, objíždíme to lesem po hrázi mezi Špačkovem a Staňkovským rybníkem. Začínají nás nahánět bouřkové mraky a proto musíme U Sumečka chvíli posečkat, v Chlumu nás ale stejně nutí menší přeháňka vyhledat úkryt pod košatou lípou. Za tyto "útrapy" si v Koskách nadělujeme ještě jedno menší občerstvení. Domů jedeme známou cestou podle rybníků k Novořecké Baště, v Třeboni pak vyjíždíme kousek před nádražím.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 07.17 Nová Huť Staňkov | Komentářů: 0

2018 07.16 Třeboň

16. 7. 2018

Třetí den je prý krizový (spíš ale proto, že je hrozné horko, teplotě nedělá vůbec žádný problém odpoutat se od 30 stupňů) a proto pro tento den odkládáme kola a věnujeme se odpočinku, shopingu a poflakování se po krásné Třeboni. Cestou jsme vyfotili pár zajímavých zákoutí.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 07.16 Třeboň | Komentářů: 0

2018 07.15 Třeboň: Kolence Mláka

15. 7. 2018

01_kolence_u_pavla.jpg[41,33 km, 2018: 953,6 km; převýšení 43 m, celkem nastoupáno: 10 258 m]

A je tu vedro, a tak nás na kolo dostává vidina dobrého jídla. Rychle tedy upalujeme přes Břilici a Přeseku k Rožmberku, kde se schováváme ve stínu stoletých dubů. Po malém odpočinku pokračujeme ke Smitce, kde nabíráme směr Kolence. Tam je naše další oblíbená restaurace U Pavla. Sice každý rok slibuje, že už to zavře, ale letos to ještě neudělal a tak si pochutnáváme na jeho jedinečných játrech na roštu.

Zpět se vracíme přes Mláku, v lesích za Rožmberkem nabereme ještě nějaké ty kilometry, abychom se ve Staré Hlíně mohli zase nějak odměnit.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 07.15 Kolence Mláka | Komentářů: 0

2018 07.14 Třeboň: Rožmberk Pilař

14. 7. 2018

01_rozmberk.jpg[54,81 km, 2018: 912,27 km; převýšení 34 m, celkem nastoupáno: 10 022 m]

Po putování pod Vysokými Tatrami si dáváme den oddych a už v sobotu jsme v naší oblíbené Třeboni. Po dešti v posledních dnech, který nás tak potrápil i na Slovensku (mimochodem druhý den, co jsme projeli Starou Lesnou, spláchnul obrovský přívalový liják mnohé tamní cesty, takže jsme měli velké štěstí), si na jihu Čech užíváme sluníčka. To ještě netušíme, že 35stupňová vedra nás budou sužovat po celé léto a neumožní nám nabrat více kilometrů. Ale zpět do Třeboně.

První den tradičně objedeme naše oblíbená místa. Jedeme tedy nejprve přes hráz rybníka Rožmberk do Staré Hlíny (kde dali tamní cyklostezce od Hodějovického rybníka nový asfaltový povrch) do milé hospůdky U pytláka na uzenou rybičku a pak nejkrásnější cestou mezi rybníky Vyšehrad a Stolec ke Stříbreckému mostu přes Novou řeku. Proti jejímu proudu dubovou alejí to bereme až do Koskek k jezu Pilař a pak stejnou cestou zpět až na Novořeckou Baštu, kde odbočujeme vlevo po žluté, kterou ale záhy opouštíme, abychom se neznačenou lesní cestou vrátili zpět do Staré Hlíny, protože se musíme zastavit ještě na Pergole u Svatého Víta těsně před Třeboní.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 07.14 Rožmberk Pilař | Komentářů: 0

2018 07.12 Tour de Tatry: Pardubice - Sobotka

12. 7. 2018

01_pardubice_nadrazi.jpg[36,29 km, 2018: 857,46 km; převýšení 67 m, celkem nastoupáno: 9 789 m]

Na Tour de Tatry už máme v nohách 200 km, kolik to bude dnes, se teprve uvidí, V Pardubicích na nádraží krásně svítí sluníčko, tak snad to vydrží. Hygienizujeme se a snídáme mekáči, pak se vydáváme přímo na sever k Semínu, projíždíme kolem písáků na Hrádku do Rohoznice, kde se zastavuji u kdysi asi krásného zámečku Rohoznice. U Barchova před Bydžovem se ale obloha začíná kabonit a když usedáme k obědu v bydžovském hotelu Classic, začíná pršet.

Bohužel to nevypadá, že by jen tak přestalo a tak rychle organizujeme záchrannou akci. Přijíždí Zorečka s naším autem, kde je stále připevněn nosič na kola na dvě otočení se v dešti všichni vracíme domů takto potupně autem.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 07.12 Pardubice - Sobotka | Komentářů: 0

2018 07.11 Tour de Tatry: Liptovský Mikuláš

11. 7. 2018

03_tatranska_lomnica_nadrazi_cekame_12_hodin.jpgTentokrát jsme dešti neujeli. Stihli jsme ještě za sucha dojet na nádraží v Liptovském Mikuláši, kde jsme na místním kanále viděli v tréningu olympijského vítěze Michala Martikána, ale to bylo dnešní jediné pozitivum. Záhy se rozpršelo a tak to bylo až do pozdního odpoledne. Já se Standou jsme zůstali na nádraží hlídat kola (není kam se je tady uschovat) a děvčata odvezl za nákupy do místního shopping centra místní taxi. Ještě, že mi tam koupili tepláky, protože se celkem ochladilo a věci nám už ráno odvezl Jarda zpět do Čech.

O půlnoci jsme naložili kola, tentokrát už to bylo bez komplikací a vlak nás odvážel zpět na západ. Předpověď pro Čechy ale naznačovala, že i tam by se zítra mělo  rozpršet, tak budeme doufat, že se dostaneme domů suší.

 

2018 07.10 Tour de Tatry: Demänová

10. 7. 2018

04_nizke_tatry.jpg[55,79 km, 2018: 821,17 km; převýšení 800 m, celkem nastoupáno: 9 539 m]

Dnes už jedeme opět všichni, aby taky ne, když to bude stále z kopce. Naklesáme více jak kilometr a výškově sjedeme rovných 800 m. Ze Štrbského plesa je to po hezké silnici slušný sešup až do Podbanského (plánoval jsem zajet ještě do Tiché doliny, ale byl jsem přehlasován), tam odbočujeme na cyklostezku. Báli jsme se, aby nám nebylo líto, že opouštíme asfaltovou silnic, ale až na několik málo míst to bylo hezké svezení v lese.

Z Liptovské Kokavy, kde se případně odbočit do nedalekého skanzenu v Pribylině, nás cyklostezka už vede poli po okreskách do Liptovského Petra, kde si nemůžeme nechat ujít místní zříceninu stejnojmenného hradu ale obloha už zase začíná hrozit deštěm. Rychle tedy pokračujeme do Liptovského Jána a jen co vjedeme do dvora pensionu Una, spustí se slušný liják. Čas využíváme k obědu a na cestu se vydáváme už do téměř oschlých silnic. Liptovský Ján je zajámavý tím, že tu je 13 kostelů, ale také termální pramen "Kaďa" (káď).

Necháme si poradit od místních a do Demänové se dáváme po krajské silnici přes Liptovský Mikuláš. Když dojíždíme do penzionu Relax, zastihnou nás opět dešťové kapky. Nám to ale nevadí, protože nám Jarda objednal ve vedlejší noblesní restauraci Jasná večerní raut (a také jsme se pořádně nadlábli).

Na zítra je hlášen celodenní déšť, tak uvidíme, zda plánovaný výlet do Ružomberoku a kolem Liptovské Mary vůbec zvládneme ...

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 07.10 Štrbské Pleso - Demänová | Komentářů: 0

2018 07.09 Tour de Tatry: Štrbské pleso

9. 7. 2018

09_strbske_pleso.jpg[22,8 km, 2018: 765,38 km; převýšení 519 m, celkem nastoupáno: 9 214 m]

Na jízdu po tatranské magistrále jsem se těšil, vlastně celá naše týdenní anabáze byla právě kvůli ní. Před lety jsme tu byly autem na dovolené a říkali jsme si, jaké by to bylo to od Tatranské Lomnice přes Štrbské pleso projet až dolů do Liptovského Mikuláše na kole. Ani ve snu by mě nenapadlo, že budeme mít to štěstí si to zkusit na vlastní nohy.

Etapa to není dlouhá, 22 km je sranda a ani to stoupání, byť je celkově největší v naší Tour de Tatry, není nikterak namáhavé. Opět nás ale zastihl déšť, takže nejdřív hledáme útočiště pod stromy někde u Vyšných Hágů a později na zastávce Popradské Pleso, kde nám ještě přišlo vhod horké kafe z místního bufítku. To už jsme ale vlastně na Štrbském plese.

Kája s Eliškou podlehly vábení bohaté wellness nabídky hotelu FIS, kde ve Štrbském plese bydlíme a vyrazili s Jardou a Staníkem už ráno napřed.

 

2018 07.08 Tour de Tatry: Skalnaté pleso

8. 7. 2018

03_lomnicky_stit_z_lomnickeho_sedla.jpgNa dnešek byl naplánován výlet na pltě do Spišské Staré Vsi, ale účastníci zájezdu odmítli poslušnost a dožadovali se odpočinku (trošku tomu pomohl fakt, že se nerozjela lanovka v Bachledovské dolině, která nám měla pomoci překonat vrcholky Spišské Magury). Ten však netrávíme na lůžku, ale společně vyjíždíme na Skalnaté pleso a alespoň do sedla pod Lomnickým štítem. Dlužno dodat, že to byl krásný den, kdy nám počasí opravdu přálo. Den jsme pak zakončili v neuvěřitelné hospodě Humno, kde nejen že vyhrávala cimbálovka, ale kde měli uvnitř zavěšený velký americký offroad a to ještě s koly nahoru. Že gastronomie byla stejně úžasná, je tak nějak samozřejmé.

 

 

2018 07.07 Tour de Tatry: SNV - Tatranská Lomnica

7. 7. 2018

17_vysoke_tatry_od_stare_lesne.jpg[59,16 km, 2018: 742,58 km; převýšení 427 m, celkem nastoupáno: 8 521 m]

Trošku jsme se báli romské osady za Spišskou Novou Vsí, ale obavy byly zbytečné, proti proudu Hornádu tak vyšlapeme malý kopeček za Smižany a to je už kousek k odbočce do Slovenského ráje. Zajíždíme si tedy na kafíčko ke Kartuziánskému mostu. V Hrabušicích se zastavujeme v místní hospůdce na oběd a všímáme si některých domů, které mají opravdu honosná, až kýčovitá průčelí.

Za Kišovcemi si opět užíváme kvality slovenských cyklostezek, v poli se doslova "hledáme". Halekání z nedaleké romské osady nám ale přidalo sil a tak jsme rychle projeli Banskou Kolónií a mohli se podívat, jak vypadají minerální prameny před Gánovcemi (kde mimochodem našli výlitek mozku pračlověka). To už je Poprad na dohled a po jeho západním okraji pokračujeme dále na Stráže pod Tatrami aby nás polní cesta kolem mega skládky dovedla do Žakovců a Hrncovců.

Musím ale ještě zmínit zastávku za Popradem, kde snad díky ubývajícím silám a panoramatu Vysokých Tater na obzoru došlo k hromadnému záchvatu, kdy jsme se smáli kdejaké pitomině. Hláška: "Oni si snad lžou i sami sobě," nás pak provázela celým slovenským putováním.

V Huncovcích nás zachraňuje cukrárna mající otevřeno až do sedmi, díky čemuž děvčata odmítají Jardovu nabídku odvozu autem a spoulu s námi stoupají z Veľké Lomnice přes Starou Lesnou až do Tatranské Lomnice. Zítra bude odpočinkový den, tak snad jim to pomůže ;-).

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 07.07 SNV - Tatranska Lomnica | Komentářů: 0

2018 07.06 Tour de Tatry: Spišský hrad - Levoča - SNV

6. 7. 2018

16_spissky_hrad.jpg[57,67 km, 2018: 683,42 km; převýšení 249m, celkem nastoupáno: 7 850 m]

Po probdělé noci vystupujeme v 7 hodin ve Spišské Nové Vsi, kde se snažíme u nějakého supermarketu nasnídat a upravit do použitelného stavu. Projíždíme Markušovicemi se zříceninou hradu a zámkem, kde se přes 90% občanů hlásí k romské národnosti. Zastavíme se u Šiklavé skály a cesta nám už naznačuje, jak si na Slovensku představují cyklostezky. Mnohdy je to spíše pro zdatné pěší turisty, ale my se nevzdáváme. Ve velkém vedru sbíráme síly ve stínu lípy za Vítkovicemi a ve Spišských Vlaších se snažíme najíst, což nakonec představuje pouze nějaké dobrůtky ze sámošky. To už máme na dohled kostel v Žehře (UNESCO) a Spišský hrad. Před tím jsme si ale museli vyšlápnout kopeček k zámku v Hodkovicích.

Je takové vedro, že upouštíme od návštěvy hradu a sjíždíme do Spišského Podhradie, na obzoru se ale už hromadí bouřkové mraky. Navzdory tvrzení domorodců, že to zůstane v Tatrách nás dohání bouřka těsně poté, co usedáme ke stolu ve Spišské salaši za Spišskou Kapitulou. Teplota klesá o dobrých 15 stupňů a my doufáme, že déšť ustane, než se vydáme do Levoče. Doufali jsme marně a do Spišského Hrhova tak jedeme ve slušném lijáku. Stoupání do Levoče už je ale v suchu.

Je dost hodin a Jarda volá, že se nám už chystá večeře, takže v Levoči se zastavíme jen na chvíli s dlouhým sjezdem se vracíme do Spišské Nové Vsi. Výborná večeře v hotelu Preveza pak zahání všechny dnešní chmury. Jdeme spát, abychom byli připraveni na zítřejší přejezd do Vysokých Tater.

 

2018 07.05 Tour de Tatry: Sobotka - Kolín

5. 7. 2018

11_kolin_nadrazi.jpg[64,17 km, 2018: 625,75 km; převýšení 119 m, celkem nastoupáno: 7 258 m]

Jako cíl naší společné cyklodovolené jsem letos zvolil Slovensko. Konkrétně pojedeme od Spišského hradu přes Tatranskou Lomnici až do Liptovského Mikuláše. Mimo Evičky se Standou s námi jedou i děvčata Karolínka s Eliškou, s autem nám bude dělat podporu Jára se Staníkem, kterému moc děkujeme, že obětoval svůj čas a umožnil nám podniknout toto "zahraniční" dobrodružství.
A aby to nebylo málo, pojedeme na kolech už k vlaku, který nás z Kolína dopraví do Spišské Nové Vsi. Domů se pak na kolech budeme vracet z Pardubic, ale to je zatím daleko. V červnu bylo už hodně velké vedro a tak na kolo usedáme až nyní, kdy prostě vyrazit musíme, a tak jsme se snažili alespoň vyjet co nejdříve. V ZOO v Chlebech už ale teplota stoupla nad 30 stupňů, tak jsme se bez velkého otálení snažili co nejrychleji dojet do stínu stromů podél Labe. Měli jsme spoustu času, protože vlak nám jel až před půlnocí a tak jsme se mohli "rekreovat" u vody a později v hospůdce na náměstí.

Největší zážitek máme ale z vlaku. Nejprve jsme se nepohodli s průvodčím, který pro naše kola neměl místo i přes to, že vše bylo řádně rezervované a zaplacené (nákup jízdenek, místenek a rezervací pro kola byl také velký zážitek, ale to se sem už nevejde), na začátku jsme tak způsobili asi 10minutové zpoždění. Kola se nakonec podařilo do vagónu umístit a my se nacpali do 6lůžkového kupé. Pro všechny to bylo poprvé a moc jsme si to "užili".

 
Celý příspěvek | Rubrika: Cyklovýlety | Fotografie: 2018 07.05 Sobotka - Kolín | Komentářů: 0