Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

Sice svítí sluníčko a není zima, ale tentokrát je naším nepřítelem celkem silný vítr. Sraz je v Sobotce na náměstí a vyrážíme známým směrem sjezdem do Oseka a pak přes Střehom stoupáme na silnici ke Kamenici. Zatím to jde, vítr máme v zádech a při výjezdu ke Kamenici jsme před ním chráněni. I cesta na Kamenici byla dobrá, to na křižovatku nad Čížovkou to už bylo horší. Chudák Danielka jela v asi 45stupňovém náklonu, jak byl vítr ze strany silný.

 Nesjedeme ale až do Drhlen, v Čížovce odbočíme vpravo k rybníku. 

Sjezd je to hezký, ale méně zkušení si to asi raději sejdou. Dole pak dejte pozor, cesta na Branžež vede přímo rovně přes louku podél plotu rekreačního zařízení, doleva byste se vraceli do Drhlen. 

Cesta kolem rybníka je příjemná, tentokrát žádný močál, i když dále k Nové Vsi je hodně borovicových kořenů. 

Asi v půlce cesty do Nové Vsi se přejíždí stará hráz, na druhé straně je vidět pozůstatek mlýna, a když se dostanete přes bahno a dáte se více vlevo (na fotce vpravo), najdete vytesaný kanál dnes již neznámého určení. My jsme si dnes tuto zacházku odpustili. 

Z tohoto místa máme malou příhodu. Jen pár sekund před tím, než jsme hráz přejeli, silný vítr na toto místo shodil ze zhora suchou borovici, takže jsme se pak v lese trošku báli.

Cestou k Nové Vsi si můžete po pravé straně všimnout silného, velmi železitého pramene. No, pro někoho to je rarita, my máme bohužel takovou vodu doma v kouhoutku. 

V Nové Vsi jsme si odpustili zastávku v bufetu s vidinou dobrého jídla v hospodě na Branžeži, jak se ale ukázalo, nebyla to dobrá volba. V hospodě měli jen opečeného buřta. 

Dali jsme tedy ten buřt (někteří dokonce jen studeného, viď Danielko) a pivo a pokračovali na Branžež ke známým. Po kávičce naše cesta směřovala po cyklostezce k Černé louži. 

No a hurá domů. Jeli jsme po modré značce, která se místě zvaném Na Vranovech těsně dotýká značka červené, je třeba zde z asfaltu odbočit vpravo na červenou. 

Opět jsme jeli kolem dančí obory a ze Srbska už to bylo po silnici na Kost jen kousek. 

Pochopitelně jsme se na Kosti nezapomněli odměnit malým občerstvením, protože nás pak čekal smrtelný kopec na Podkost. 

Ještě jsme se zastavili u Semtínské lípy. 

A podívali se k Libošovicům na Trosky a zbytky sněhu na Krkonošských hřebenech.