Cyklotrasy ze Sobotky a nejen o nich

[58,4 km, 2017: 1 909,86 km; převýšení 443 m, celkem nastoupáno: 23 668 m]

Pokud se nejezdí podél kanálů nebo Lipna, není to na Šumavě o velkém sbírání kilometrů. I dnes nás čeká pořádný kopec, to až budeme šlapat pod Černou horu je na nás připraveno 7,5% na 1,5 km, to se octneme až ve výšce 1270 m.n.m. Nejdřív ale musíme podél Modravského potoka dojet Na Ztracený a pak vystoupat k Ptačí nádrži.
Po zdolání Černé hory je to k prameni Vltavy (1170 m.n.m.) už je z kopce, ale abychom se mohli kochat krásami Šumavy na Knížecích Pláních, musíme ještě zabrat a vyjet pod Stráž do nějakých 1260 m.n.m.
V hájence si dáváme výborný oběd a pokračujeme ve sjezdu až do Polky, kde nacházíme památný mostek, kde jsme se na svatební cestě hezky zasekli. Okresní silnice s malým provozem nás dovede až do Borové Lady, což je technická zastávka z důvodu nutnosti výměny zcela probržděných destiček na Zuzančině kole. Mimo smažených lahůdek tu nic k jídlu není, zachraňuje nás až sámoška.
Přes Nové Hutě se vydáváme k Zadovu, ale na Pláních bereme směr Kvilda, což je zase hezký sjezd po silnici. Zastavit se musíme ještě na Jezerní slati a to nás už vítá Kvilda a v ní zcela nový cukrárna. Na Modravu pak přijíždíme přes Filipovu Huť.

[51,1 km, 2017: 1 851,46 km; převýšení 462 m, celkem nastoupáno: 22 789 m]

Plán pro tento den byl dojet až do Železné Rudy. Vedro a únava si však dnes vybraly svou daň.
Stejně jako včera vyrážíme podél Roklanského potoka, u Javoří pily ale jedeme dál a teprve až na další odbočce se dáváme vpravo. Půl kilometru s 10% nám v dnešním horku dává pořádně zabrat, ale výhledy na Kašperk z 1150 m.n.m. nás za tu námahu odmění. Z Nové Studnice nás žlutá po vrstevnici odvádí do Slunečné, kolem nás vidíme jednu výstrahu před municí za druhou, inu, bývala tu střelnice.
V Prášilech nás překvapuje nejen malá botanická, ale především  stádečko bizonů, jsou to opravdu hory masa. U Michala obědváme a sjíždíme se ještě mrknout na archeopark zachycující stavby Keltů z předkristovy doby. Z Prášil vede nová cyklostezka a někde v těchto místech přichází rozhodnutí se na Železnou Rudu vyprdnout. Ve Skelné tedy odbočujeme vpravo na Dobrou Vodu, což se ukázalo jako dobrá volba.
Tamní hospodu míjíme a dáváme se k Pustině, odkud jsou nádherné výhledy nejen na Kašperk, ale do celého vnitrozemí k Sušici a kdoví kam až ještě. Pak nás čeká sjezd ke Křemelné s následným výšlapem po polní cestě k bývalému Velkému Boru a po cyklostezce pak dojedeme až do Srní, kde nás už čekají známí a dobroty ve vyhlášené cukrárně. Přes Antýgl se pak vracíme do Modravy.

[35,5 km, 2017: 1 800,36 km; převýšení 271 m, celkem nastoupáno: 21 758 m]

Přejíždíme z Pece do Modravy, do hotelu stejného jména. Víme, že Srní je na dovolené Andrejka s Jardou, takže se budeme pokoušet někde setkat. I proto rychle vybalujeme, sedáme na kola a vyjíždíme podle Roklanského potoka po krásné asfaltce. U bývalé Javoří pily to otáčíme doprava, abychom se dostali k Vchynickotetovskému kanálu. Po krátkém kopečku jsme u Tříjezerní slatě a pak prudce klesáme ke kanálu.
Čas je dobrý, a tak se nejprve vydáváme proti proudu až nad Antýgl a Hradlovému mostu, kde kanál začíná, když si potřebnou vodu odebírá z Vydry. Po kanálu pak dojíždíme až nad Srní do Mechova. Mraky se nad námi honí, slyšet je i hrom, ale my jsme stále suší. Známí jsou někde pryč a tak Srním jen projíždíme, míjíme Antýgl a za chvíli jsme už na Modravě. Ještě před ní ale po příkopech vidíme hromádky krup, no, to jsme se té bouřce hezky vyhnuli!

[77,55 km, 2017: 1 764,86 km; převýšení 218 m, celkem nastoupáno: 21 360 m]

Dnes projedeme Schwarzemberský kanál až k jeho samotnému začátku. Nejprve je třeba opět vyšlapat nahoru, dnes volíme třetí cestu a ke kanálu přijíždíme na Klápě. Pojedeme na západ, znovu se tedy můžeme dát výborný koláč na Jelení. Mrkneme se dovnitř kanálu pod sedlem, díky kterému ho mohl Rosenauer prodloužit o dalších 11 km až pod Špičák do výšky 923 m.n.m. Cesta palivového dříví pro Vídeň pak končila po 44 km ve výšce 788 m.n.m. U Korandy pod Vítkovým kamenem.
My pak sjíždíme do Nového Údolí, kde báječně poobědváme v restauraci stejného jména, mrkneme se na snad nejkratší železnici na světě (koleje právě zde končí a je tu i malé muzeum). Po Krásnohorské cestě projedeme již zaniklými obcemi, což je poměrně chmurný pocit, který nám pak ještě znásobí průjezd Strážným plného kasin, bordelů a stánků s trpaslíky, takže rychle prcháme, ale stihneme se ještě podívat na asi nejstarší přehradu u nás (14. století).
Lenora je doslova za rohem, zastavujeme se ale ještě na Soumaráku, pak je třeba vyšlápnout na rozcestí k Dobré, což je velmi kouzelná vesnička, no a pak už jsme zase na Černém Kříži a vlastně v Nové Peci.

[71,53 km, 2017: 1 687,31 km; převýšení 310 m, celkem nastoupáno: 20 522 m]

Cílem naší letošní šumavské pouti jsou kanály. Chtěli bychom se projet jak podle Schwarzenberského, tak i podle Vchynickotetovského. Jsou to úžasná díla představující neuvěřitelné možnosti lidského umu i rukou. Dnes tedy pojedeme na východ až téměř k lipenské hrázi.
Kdo chce ke kanálu, musí nejprve do kopce a tak stoupáme z Pece (730 m.n.m.) až na Raškov (840 m.n.m.). Cesta podle kanálu je upravená, okolí úžasné, lidí také moc není a i to sluníčko nám svítí. Co víc si přát? Třeba dobrou polévku a tu nám nabízí penzion Marie kousek před Zadní Zvonkovou. Z této osady díky soudruhům nezbylo nic víc, než kostel a fara, které jsou právě po celkové rekonstrukci. Cestou míjíme i bývalý vojenský útvar našich pohraničníků, který už se téměř rozpadl.
Hranici překračujeme u Sonnenwaldu, tady už kanál místy téměř mizí, aby se opět ukázal pře Ježovou, kde je již téměř zrekonstruován a podobně jako v Jelení, i zde se párkrát do roka plaví dřevo.
Sil máme zatím dost, tak stoupáme do výšky 1035 m.n.m., kde leží náš nejvýše položený hrad zvaný Vítkův kámen, kde byl chvíli vězněn Václav IV. Pak už jen sjezd do Frýdavy, kde marně hledáme něco k snědku, takže bereme za vděk něčím neurčitým v penzionu U Přívozu, nic jiného tu stejně není.
Silnice vinoucí se po pravé straně Lipna nás pak bezpečně dovádí zpět do Pece.

[26,22 km, 2017: 1 615,78 km; převýšení 195 m, celkem nastoupáno: 19 595 m]

Dnes jsme přejeli z Třeboně do Nové Pece a tak rychle se nastěhovat do útulného hotelu Merlin a honem na kola. Zatím to tu neznáme a tak vyrážíme po první silnici, která nás napadne.
A ta směřuje do Jelení, což je sedlo na Pecí asi 900 m.n.m, ale nejdřív musím projít celnici svobodného Hiršperku, až teprve pak se můžeme podívat na model Schwarzenberského kanálu ve stejnojmenném muzeu. Za odměnu si pak nadělujeme výborný borůvkový koláč. To nás ale už čeká pouze dlouhý sjezd do Černého Kříže a návrat podle Vltavy po silnici do Pece.
Nebylo to dlouhé, ale bylo to hezké.

[62,18 km, 2017: 1 589,56 km; převýšení 54 m, celkem nastoupáno: 19 219 m]

Je tu poslední den, tak honem ještě na další oblíbená místa. Rožmberk, Vlkov, Pecák, no a pochopitelně opět U Pytlíka a Pergola.
Navíc se stihneme ještě stavit v Třeboni na náměstí, kde probíhá tradiční jarmark.

[92,09 km, 2017: 1 527,38 km; převýšení 161 m, celkem nastoupáno: 18 803 m]

Na Hluboké jsme už byli vloni, ale teď je tam nová cyklostezka až do Purkarce, kde by měl fungovat i Přívoz.
Minule jsme si cestu k zámku razili přes Rudolfov, téměř přes Budějice z obavy, že přímo přes Velechvín a Lhotici bude velká provoz a nudná cesta. Letos to tedy zkoušíme tudy a není to ani nuda, ani jedno auto za druhým. Vykolejí nás snad jen náklaďák snad z kafilerie, takový smrad jsme snad nikdy nezažili. Naštěstí s námi mělo společný jen malý kus cesty.
V Hluboké zavítáme i dolů k zoologické na zámek Ohrada a pak hurá na novou cyklostezku. Ačkoliv vede podle Vltavy, je nahorů a dolů, místy i celkem dost prudce, ale jsou tu i romantická zákoutí a stojí za to se tu projet.
V Purkarci opravdu jezdí přívoz a dokonce zdarma, jen musíte poprosit slečnu v hospodě u přístaviště vedle kostela. Pak jsme si vyšlapali z vltavského údolí do Kostelce, projeli krajinou, odkud snad teprve před pár dny odešli Němci (však se to také jmenuje Němčice). V Ševětíne usedáme v cukrárně ke kávě a odměně v podobě zákusku. Kolen Dvořiště jsme za chvíli v Horních Slověnicích, kde už je hospoda překvapivě po šesté zavřená, Třeboň už je pak coby kamenem dohodil.

[121,5 km, 2017: 1 435,29 km; převýšení 281 m, celkem nastoupáno: 17 808 m]

Na Landštejn jsme se již před dvěma lety vypravili, ale nedojeli, podívali jsme se na něj pak na cestě domů. Dnes jsme ale odhodláni tam dojet děj se co děj.
Vstáváme brzo, však to bude přes 120 km, a míříme co nejkratší cestu k rakouským hranicím. V Haugschlagu projíždíme golfovým hřištěm, kde se navíc koná jakýsi turnaj, Nová Bystřice je pak už jen kousíček a my si tam dáváme oběd, restaurace Na Bojišti ani tentokrát nezklamala. Přes Albeř a Klášter pak vyjíždíme nad Landštejn k Muzeu čs. opevnění. Zříceninu tentokrát jen pozdravíme a hned se vracíme, pro změnu přes Blato. Nemůžeme minout kafíčko na Peršláku a rybičky U sumečka ve Staňkově.
Spravedlivá odměna nás pak čeká opět U Pytláka ale i na Pergole.

Třetí den je krizový a tak i my si dáváme den bez kola. I proto, že vedro je úmorné, vydáváme se na exkurzi do pivovaru Regent. Když už ho tady pijeme, tak ať vidíme, jak se vyrábí. Musím uznat, že ačkoliv jsem čekal nudu, bylo to celkem zajímavé a mimo jiné jsme se třeba dozvěděli, že černé pivo za svou barvu rozhodně nevděčí karamelu. Nebo, že byl původně v zámku, ale kvůli smradu byl přestěhován ven, na místo zbrojnice, kde stojí dodnes.
Všem vřele doporučujeme. Bonbónkem navrchu je pak závěrečná koštovačka.